Kapitán hradu Kőszeg, Miklós Jurisics se rozhodl, že na několik dní zastaví postup vojska Sulejmána II. táhnoucího na Vídeň. 5. srpna 1532 upozornilo obránce poplašné zvonění na to, že se od Szombathelye přibližuje předvoj Turků. Asi tisícičlenné vojsko Miklóse Jurisicse zastavilo přesilu padesátitisícové turecké armády.
Dalším slavným hradním kapitánem západního Zadunají byl György Thury, který se z nevolníka stal vojákem a byl velitelem hradu v Nagykanizsa. Nebojácného vojáka lstivě obklíčili a zabili v roce 1571 u Orosztony. Po několika nevydařených pokusech nakonec Turci roku 1600 hrad obsadili. Do maďarských rukou se znovu dostal v roce 1690. Nagykanizsa prožila svůj rozmach v 19. století, kdy se stala rušným obchodním městem a kulturním střediskem.
Oblíbeným místem pobytu Istvána Széchenyiho byl zámek v Nagycenku, postavený v klasicistickém slohu. Prožil tady své dětství a v roce 1815 mu jeho otec toto panství a zámek předal. Nagycenk hrál u Széchenyiho důležitou roli při jeho aktivitách souvisejících s chovem koní. "Největší Maďar" je pochován k věčnému spánku s dalšími členy své rodiny v Széchenyiho mauzoleu.
Také "Mudrc národa" Ferenc Deák trávil rád čas na svém kehidském statku v župě Zala. Ferenc Deák se narodil v roce 1803 v Söjtör, kde bylo na jeho počest založeno pamětní muzeum. Poté, co působil jako poslanec za župu Zala a ministr spravedlnosti v Batthyányiho vládě, se po roce 1849 připraven o iluze uchyluje na svůj kehidský statek. Před jeho bývalou kurií v obci Kehidakustány stojí jeho busta a jeho oblíbené místo k odpočinku připomíná pamětní kámen.
József Mindszenthy se narodil v župě Vas v obci Csehimindszent. Střední školu vychodil a seminář ukončil v Szombathely. Byl vyjmenován hlavou diecéze Veszprém, vystoupil proti fašistickému režimu a byl za to 24. října 1944 zatčen. Roku 1945 ho papež jmenoval ostřihomským arcibiskupem, o tři roky později byl však znovu zatčen a obviněn ze spiknutí s cílem rozvratu republiky, vyzvědačství a překupnictví valut a následně ve zinscenovaném procese odsouzen. Doma pod dohledem a ponižován posléze prchá a žije až své do smrti v roce 1975 ve Vídni. Jeho rodný dům v obci Csehimindszent zdobí pamětní deska a ve vesnici byla odhalena jeho socha.