V západním Zadunají se pilně činila i múza poezie. Zdejší poeti obohatili klenotnici maďarské slovesnosti řadou děl trvalé hodnoty.
Nejsvéráznějším žánrem maďarsky psané středověké literatury byla epopej. Čelním představitelem maďarských bardů byl Sebestyén Tinódi Lantos (kolem 1500-1556). Za svého života prochodil celé Uhersko a jako chráněnec svého příznivce Tamáse Nádasdyho vícekrát zavítal na dvůr v hradě Sárvár. Za základ námětů pro jeho básně mu sloužily jeho vlastní zážitky a vyprávění účastníků bojů. Jeho hrdinové jsou příkladem nebojácné chrabrosti a nezištné lásky k vlasti.
Tamás Nádasdy pocházel z rodu Nádasdy, jehož historie je úzce spjata s rozvojem Sárváru. Tamás Nádasdy založil v r. 1534 v Sárvár-Újsziget tiskárnu a jejím vedením pověřil Jánose Sylvestera. Tato tiskárna má nepomíjející zásluhu na zdomácnění tisku v maďarské kultuře. Předchůdce hradu Nádasdy, který se tyčí uprostřed Sárváru, byl postaven pravděpodobně ve 13. století. Rodina zaměstnávala i italské architekty, takže hrad nese znatelné stopy jižní architektury. Opravdovou raritou Hradního muzea je sbírka představující husarskou historii (speciální uherský jezdci) a mimořádně hodnotná kartografická sbírka.
Na úpatí hory Kemenes se v obci Egyházashetye narodil jeden z největších básníků domácí literatury, Dániel Berzsenyi. "Oblast pod Kemenesem… obývá tak čistý a krásný maďarský lid, že jemu podobný bychom v naší vlasti marně hledali " - píše v jedné ze svých epištol. V jeho rodném domě, postaveném kolem roku 1750, je zřízeno pamětní muzeum.
Básník Sándor Weöres, kouzelník slov, se narodil v Szombathely a vyrůstal v malé vesničce Csönge pod Kemenesem. Jeho první verše se objevily v časopise Nyugat. Umění nazval "lidským projevem ustáleným v kráse". V kurii Weörese, zvané "hezkým panským sídlem", byl na jeho počest zřízen pamětní dům.